Vize

Co znamená léčebná rehabilitace?

Léčebná rehabilitace představuje multidisciplinární obor, který prostupuje celou medicínou. Zahrnuje mnoho profesí, přičemž jednou z nich je fyzioterapie. Hlavním nástrojem fyzioterapeuta k léčbě pacienta je pohyb. V posledních letech však pronikly do klinické praxe fyzioterapeuta nové poznatky z oblasti neurofyziologie a dalších neurověd. Společně s digitálními technologiemi budou tyto poznatky fyzioterapii významně ovlivňovat a nadále ji formovat. Stejně důležitá ale zůstává úloha manuální medicíny, která je založena na manuální zručnosti fyzioterapeuta. Představuje nenahraditelný diagnosticko-terapeutický nástroj. Schopnost skloubit myšlení v kontextu neurofyziologie s klasickým přístupem manuální medicíny je známkou výborných terapeutů.

„Často přemýšlím o tom, kam by měl NEURON směřovat a co nás všechny v budoucnu čeká. Jakou cestou se vlastně vydat. Ve Studénce se sešel různorodý tým lidí, kteří si přisvojili myšlenku vybudovat fungující rehabilitační zařízení. Díky jejich rozmanitosti jsme ani netlačili na nějaké konkrétní zaměření střediska. Pacienty si nevybíráme a naším momentálním cílem je nabízet kvalitní léčbu. Dle referencí (jak ve Studénce, v Šenově u Nového Jičína, tak i v Novém Jičíně) se to také daří. Kvalita naší práce je prioritou, kterou nemůžeme pustit ze zřetele. Do budoucna nás zajímá, jak nabídnout pacientům více času. Chceme mít na pacienta větší časový prostor, aniž by se ho to dotklo ekonomicky. Jsem přesvědčený, že je to realizovatelná vize.

Díky poměrně nízkému věku celého týmu zaměstnanců NEURONU vymýšlíme stále něco nového a ověřujeme nejrůznější přístupy i jejich úspěšnost. Hledáme inovaci a inspirativní myšlenky u těch nejlepších odborníků. Máme za sebou období, kdy se každý z nás posunul ve svém vzdělání. Absolvovali jsme náročné kurzy, rozšířili jsme si obzory a odbornost. Necháváme tomu momentálně určitou volnost a každý z mých kolegů se rozvíjí tím směrem, který je mu nejbližší. Přál bych všem, aby se nám vyhýbal stereotyp a každý si mohl v každodenní práci užívat určitou pestrost. Cítím, že v NEURONU mohu nahlas hovořit o spolupráci. Je to vzácné slovo, proto jej vyslovuji s pokorou a uznáním všem, kteří se na ní aktivně podílejí a svým úsilím ji vytvářejí.

Druhou myšlenkou, kterou bych rád rozvinul v návaznosti na budoucnost NEURONU, je angažování se na akademické půdě, tedy na univerzitě. Vím, jsme ještě dost mladí, přesto je to téma, které se mi jeví jako důležité a hned vysvětlím proč. Jde o dvě takové roviny. Tou první je samozřejmě výuka nových kolegů, budoucích fyzioterapeutů. Odhalit jim díky prožité praxi důležitost naší práce a získat si jejich nadšení pro tento krásný obor. Ukázat jim, co zvládneme a dokážeme pro lidi udělat i co je umíme naučit. Tak, aby vyrůstali noví a zapálení kolegové.

Tato druhá rovina má širší rozměr. Udělali jsme si osobní průzkum. Objeli jsme nespočet lékařů v okolí a zjistili jsme takovou věc: mnozí lékaři především mladšího věku téměř netuší, co vlastně s těmi lidmi jako fyzioterapeuti děláme. Obor rehabilitace, byť o něm ví, pro ně nemá žádné konkrétní obrysy. Nevím, jestli to budeme právě my, kdo doroste do této pozice, ale rádi bychom dosáhli větší informovanosti a propojení mezi lékaři a prací fyzioterapeutů. Tak, aby vzniklo jasné povědomí o tom, co děláme například s malými dětmi, jak se cvičí s pacienty s určitými potížemi a co vlastně můžeme pro ty lidi udělat. Lékaři by pak lépe věděli, s jakými obtížemi je za námi mohou poslat nebo jaký směr léčby jim můžeme nabídnout. Každopádně toto je myšlenka na budoucnost. Do této pozice potřebujeme dozrát a získat ještě mnoho a mnoho zkušeností z klinické praxe.

Třetí směr, o kterém bych rád jen krátce hovořil, je angažování se ve veřejném životě. Žijeme v době, která je přesycena informacemi, informačními zdroji a lidmi, kteří ovlivňují veřejné mínění. Mám někdy pocit, že se v tom dnešní člověk přestává orientovat a je v tom, alespoň to tak vnímám, určitý chaos. Když k tomu připočtu neochotu dnešních produktivních lidí věnovat se pohybu a sportovním aktivitám, vychází mi z toho nepěkný obrázek moderního člověka, který ztrácí své přednosti v přímém přenosu. Málo pohybu, mnoho jídla, posedávání u Netflixu a o telefonech a počítačích se raději nebudu zmiňovat. To vše má na naše zdraví neblahý dopad. V tomto směru bude i nadále naší prioritou “vést a vychovávat“ pacienty i jejich okolí ke zodpovědnosti za své zdraví. Zakládáme si na osobním přístupu a rádi poskytneme lidem přesně ty informace, které hledají. Vždy se nás mohou zeptat a my jim rádi pomůžeme. Přáli bychom si, aby “myšlenky o zdravém způsobu života“ tak, jak je vnímáme v NEURONU, prorůstaly do blízkého i širšího okolí. Zdraví máme každý jen jedno a pokud se o něj sami nestaráme, pak ani skvělý fyzioterapeut nezabrání opakovaným potížím.

Takto bych shrnul své myšlenky na NEURON současnosti i výhled na budoucnost. Když se na to tak podívám, čeká nás opravdu kus cesty a zodpovědná práce. Jsem si však jistý, že já stejně jako mí kolegové a kolegyně v NEURONU přijmeme tyto výzvy a půjdeme i nadále aktivně cestou, pro kterou jsme se rozhodli.

Mgr. Jan Lampart