Senzomotorická stimulace
Tuto metodu vynalezl anglický ortoped Freeman v 60. letech minulého století. Metoda se zaměřuje především na chronickou instabilitu hlezenního kloubu (kotníku). Freeman věřil, že pokud není hlezenní kloub dostatečně funkčně stabilizován, následně se stává příčinou mnoha dalších obtíží různého charakteru. Může se jednat o nejrůznější bolesti kolen, kyčlí, zad, ale i krční páteře spojené například s bolestmi hlavy nebo třeba s pískáním v uších. Příčinou takové chronické instability hlezenního kloubu je hypotonické (příliš volné) vazivo v jeho okolí, které nemůže plnit svou funkci, a tak neustále dochází k přetěžování okolních svalů a zvýšenému opotřebovávání chrupavek.
Cílem metody je zlepšit vnímání různých podnětů, jako jsou třeba tlak, velikost a rychlost protažení svalových vláken nebo vnímání polohy (senzorika), a zrychlit reflexivní odpověď organismu spočívající v zapojení jednotlivých svalů sloužících k zajištění stability hlezenního kloubu (motorika) --> odtud název senzomotorická stimulace. Toho dosahujeme pomocí nácviku korigovaného postavení chodidla, který nejprve probíhá na pevné zemi, poté na pěnových kvádrech, které jsou relativně pevné, a následně na balančních plochách o různé náročnosti - nejprve na válcové úseči a po jejím zvládnutí i na kruhové úseči.
Pro koho je terapie Senzomotorickou stimulací určena?
- Pooperační a poúrazové stavy kloubů a svalů
- Polyneuropatie
- Poruchy periferních nervů
- Kloubní instabilita
