Kde má své místo manuální terapie ve fyzioterapii?

Manuální medicína v podání fyzioterapeutů je disciplínou, která zahrnuje trakční a mobilizační techniky a práci s měkkými tkáněmi lidského těla. V dnešní době je trendem používat zejména metody na neurofyziologickém principu. Jako bychom zapomněli, že techniky manuální medicíny fungují na stejném – neurofyziologickém principu. Každý kontakt s tělem jiného člověka vyvolá v nervové soustavě odpověď – neurofyziologickou stopu. Vlastní dělení na techniky analytické, kam je řazena manuální medicína, a neurofyziologické, je zavádějící, protože vytváří představu, že manuální medicína na neurofyziologickém principu nefunguje. Jsem přesvědčen o tom, že manuální medicína funguje na neurofyziologickém podkladě více než mnoho tzv. neurofyziologických metod. Abychom však nezpůsobili chaos, držme se zavedené terminologie.

Manuální práce fyzioterapeutů by měla, podle mého přesvědčení, neurofyziologickým technikám předcházet. V řadě případů nelze cvičení na neurofyziologickém podkladě aplikovat bez přípravy. Příprava měkkých tkání, kloubů periferie, či osy v podobě odstranění blokád, obnovení viskoelastických vlastností způsobuje řadu jevů, kterých jinak nelze dosáhnout.

Cvičení na neurofyziologickém podkladě jsou náročná. Pro jejich opravdové zvládnutí je třeba je mnohokrát opakovat, zdokonalovat a především zkoušet sám na sobě. Při tom je třeba mít na mysli, že u mnoho pacientů nebudou mít zamýšlený účinek.

Důvodů je dle mého názoru několik. Každý člověk má jinou úroveň schopnosti senzomotorického učení, somatostézie, schopnost volní relaxace a dalších schopností, které jsou pro cvičení nutné. Neurofyziologické metody zpravidla pracují s těmito schopnostmi a dále je rozvíjejí. Pokud člověk těmito schopnosti nedisponuje v dostatečné míře, nebude schopen tato cvičení správně provádět. Krom toho, že nebudou fungovat, se budou lidé cítit neschopně, protože je nebudou schopni cvičit správně. V konečném důsledku na cvičení rezignují. Jednoduchost manuální medicíny při jejím ovládnutí je tak u těchto pacientů nenahraditelná.

Dnes se bohužel, manuální medicína dostává na okraj zájmu fyzioterapeutů. Je zastíněna záplavou možností výuky neurofyziologických metod, technických a digitálních zařízení. Z mého pohledu je výuka manuální medicíny fyzioterapeuty absolvována pouze proto, aby získali certifikát a měli „papír“. Dle mého přesvědčení je absolvování manuální medicíny nutné z toho důvodu, že dále rozvíjí základní znalosti a již získané dovednosti, které můžeme porovnávat s mistry ve svém oboru a tím je i zdokonalovat. Velmi přínosná je možnost sdílet své názory a myšlenky s kolegy, a korigovat tak své domněnky a stereotypní způsob myšlení. Není nic horšího, než „přijít“ pod ruce fyzioterapeutovi, který „umí“ všechno, ale nic pořádně. K zamyšlení je i skutečnost, že fyzioterapeutům mnohdy chybí základní znalosti, bez kterých nelze manuální medicínu provádět, natož metody na neurofyziologickém principu. Stejně jako se člověk nejprve učí chodit, a až poté běhat, měli by fyzioterapeuti umět základy a až pak speciální metody.

Dalším možným vysvětlením, proč se manuální terapie dostává do pozadí je, že se vytrácí schopnost manuální práce, stáváme se pohodlnějšími a méně šikovnými. Schopnost dobře dělat manuální medicínu vyžaduje jistý druh umění – vnímat tělo naše i druhého člověka, bez rušivých podnětů vnějšího okolí. Jen se zkuste na chvíli zamyslet, kdy naposledy jste pracovali bez zapnutého rádia, televize a bez mobilního telefonu?

Skutečností zůstává, že jsme zahlceni informacemi, novými objevy a postupy, že často zapomínáme na to, že manuální práce je nenahraditelná, a to nejen ve fyzioterapii.

Mgr. Jan Lampart

Ceník služeb
Kontaktujte nás:
727 989 694
info@lrneuron.cz