Blog

Slovo handling pochází z angličtiny a znamená manipulaci. Handling miminka znamená způsob, jakým s miminkem manipulujeme během všech denních činností. Zde uvedený handling je založen na znalosti, jakým způsobem probíhá zrání mozku a nervové soustavy jak donošených dětí, tak i předčasně narozených miminek.

Další běh kurzu klinického neurofyziologického vyšetření máme za sebou. Jaký byl? Co o něm říkají ti, ktěří jim prošli? Více info najdete uvnitř. Tým LRNeuron

Klinické neurologické vyšetření novorozenců a kojenců v podání prim. MUDr. Ilony Součkové - vyučující dětské neurology v Thomayerově nemocnici v Praze.

Poslední příspěvek před prázdninami je plný otázek. Je toho mnoho, co nás zajímá. Na některé otázky však nemáme vždy jednoznačnou odpověď. Fyzioterapie se - stejně jako jiné obory - posouvá neustále dopředu. Co bylo dříve nemožné, je dnes běžné. Co jsme nevěděli, můžeme dnes objektivně dokázat. Přesto - co je měřitelné, dá se porovnávat a lépe se s tím pracuje. Jsou otázky, které nám nedají spát. Naše nadšení nám však našeptává, že když se budeme nadále snažit, svých odpovědí se postupně dočkáme. Přejeme příjemně strávené letní dny!

Kdo si pamatuje, který článek odstartoval naše pravidelné příspěvky? Ano, správně: NEURON A VELKÉ MYŠLENKY! Honza Lampart se tehdy rozpovídal o fungování NEURONU - jeho uvedení do provozu, tvořivosti zaměstnanců i angažování se ve společnosti.. Jako spoluzakladatel léčebné rehabilitace má jen ty nejambicióznější vize, z nichž některé se postupně daří probouzet k životu. Dnešní příspěvek je volným pokračováním těchto myšlenek. A že jsou to myšlenky svěží, odvážné a potřebné! Nakonec - posuďte sami...

Když to bolí, tak to bolí. Záleží však na každém, co s tím udělá. Ano, léčba může být a často také je nepohodlnou záležitostí. Kdo by chtěl trpět dobrovolně? Někdy je však zcela nezbytné, aby to chvíli opravdu bolelo. Ono to totiž - aby se to udzravilo - chvíli bolet má. Tak si to nezjednodušujme. Přijímejme bolest jako určitý fakt a učme se ji překonávat. Přes náročné chvíle na startu se to většinou doopravdy vyplatí...

Nezlobte se na mě, ale jsem trochu pesimista. Nedávno jsem se bavil se známou, která má tak třicet kilo nadváhy. Pohyb - to je pro ni cizí slovo. U kafíčka stihla dvě koblihy a jablečný koláč. Je to taková dobrá duše a známe se dlouho. Stěžuje si opakovaně na bolesti kolen, a tak se (ze staré známosti) troufale pouštím na tenký led: "Hele, možná by těch koláčků mohlo být trošku míň a kolena by tolik nebolela. Zvlášť, když už ti to doporučil i doktor. Mám o tebe trochu starost." Odpověď byla prostá a jednoduchá: "Ale když to je tak dobré!" Já vím, chápu. Když ono je to tak dobré...

Máte se svým zdravím vyrovnané účty nebo si něco "dlužíte"? Aha, máte dluhy. Tak dejte pozor, ať nezbankrotujete! Na hraně pádu do takové propasti je dnes opravdu mnoho lidí. Stará pravda říká, že důležitost něčeho si uvědomujeme, až když o to přicházíme. A se zdravím je to podobné...

Jsi úžasný! Jsi úžasná! Tvůj věk je nekonečný, tvé tělo je nezlomné a ty jsi nesmrtelný/á! Proč tedy ležíš u nás na rehabilitačním lůžku a nehýbeš se? A když se pohneš, tak to bolí, je to nepříjemné, tíživé, bolestivé a nechtěné? Co se stane s tvým zdravotním stavem, když dlouhodobě ignoruješ signály svého těla? Ne! Opravdu nejsi nesmrtelný a opravdu nejsi nesmrtelná...

Zodpovědnost - staré téma s novými a novými příběhy. Kde je vůle, tam se často daří vést léčbu správným směrem. To přináší většinou dobré nebo alespoň uspokojivé výsledky. Kde vůle není, tam... Aktivita pacientů je tím hlavním klíčem k uzdravení! Pasivita nese opačný směr energie. Nebo nenese energii žádnou. Kde není energie, tam není pohyb. Kde není pohyb, tam je nezdravé tělo...

Náplň terapeutické práce je pestrá. Případy jednoduché se střídají s těmi těžšími, často velmi složitými. Tu a tam se objeví něco, čemu říkám "učebnicový příklad". To se tak někdy stane, že se sejde odbornost a vhodně stanovená léčba, se silnou vírou a odhodláním pacienta. Pak jsou z toho takové - no doslova zázraky lidského těla! Ty přinášejí hřejivý pocit z dobře vykonané práce jak na straně pacienta, tak v srdci terapeuta. A právě o tom je dnešní příběh...

Seriál s Luckou si dá zaslouženou pauzu. Dozvěděli jsme se mnoho užitečných informací, které může každý z nás využít v péči o vlastní tělo. Když na to nestačíme sami, k dispozici jsou odborníci. V NEURONU jsme na vás připraveni! Dnes si však ještě trochu "posvítíme" na další zajímavou techniku. Kdo ještě neslyšel o "fasciální manipulaci" nebo s ní naopak zažil přímou zkušenost a chce pátrat hlouběji, může hledat v našem dnešním příspěvku...

Směr léčení navrhuje terapeut. Práci odvádí pacient. Na míře jeho spoluúčasti je úspěch či neúspěch terapeutického přístupu přímo závislý. Některým pacientům se "chce" více, jiným méně. Tak to bylo vždy a dá se očekávat, že to tak bude i v budoucnu. Takový "šikovný" pacient však dokáže změnit opravdu mnohé! Jak se dívá na své pacienty a jejich potenciál Lucka? Pojďme spolu na třetí díl jejího seriálu...

Když Lucie mluví o své fyzioterapeutické praxi, je to vždy zajímavé. Pro ty, které přitahují praktiky na pomezí "alternativy" pak dvojnásob. Co je to však "alternativní"? Mohli bychom se spíše pídit po tom, co funguje a ukazuje se z pohledu prospěchu pro pacienta jako úspěšné, funkční a smysluplné? Ona nám to Lucie dnes vysvětlí. Začneme třeba kuřecími prsíčky...

Žijeme v rychlé době, chrlíme příspěvky na sítě, spěcháme. Na naše čtenáře jsme "vystřelili" témata o zodpovědnosti, definovali jsme NAŠI FILOZOFII, nakoukli jste do DENÍKU TERAPEUTA. Dnes přijde něco úplně jiného! Pozvání na krátký pokec, ze kterého se nakonec vyklubal celý seriál myšlenek, přijal další člen -vlastně členka našeho "Neuroňáckého" týmu. Přivítejte prosím, klidně i potleskem - Lucii!!!

Příští týden odstartujeme krátký seriál, tentokrát nás bude "bavit" Lucie! Předtím však dokončíme myšlenku z týdne minulého... Dotkli jsme se palčivého tématu: zodpovědnost za vlastní zdraví. Mohl by následovat proud dalších otázek s podobným podtextem: Nakolik si cením vlastního zdraví? Co (kolik) jsem ochoten investovat do svého zdraví? Jakou má pro mě zdraví hodnotu? Prostě: chci se o své zdraví postarat, když je moje? Nebo ne!? Otevřený pohled nabízí nový příspěvek...

Komu patří moje tělo? Jak se o něj starám? Kdo je "za mě" zodpovědný? Kdo je zodpovědný za mé zdraví? V pozici fyzioterapeuta se často setkáváme s životním stylem, který má skličující dopady na zdravotní stav člověka. Ten člověk pak za námi přijde v roli pacienta a přeje si, abychom ho "opravili" - renovovali jeho tělesnou schránku a pohybové možnosti. Ani na lůžku, při bolestivé manipulaci, si není ochoten připustit vlastní podíl na svém zdravotním stavu. Svoji ZODPOVĚDNOST...

Každý seriál jednou končí. "NAŠE FILOZOFIE" se pokusila zodpovědět nejčastější dotazy našich klientů a pacientů. Využili jsme formu plynulé osvěty, aby si každý našel právě tu odpověď, kterou hledal... V poslední části vše ukotvíme. Co nejjednodušeji popíšeme princip, který úspěšně využíváme v naší terapeutické praxi. Seznamte se prosím: NEUROFYZIOLOGICKÝ PRINCIP...

Lidské tělo je mistrovské dílo! Nestvořili jsme ho my, ale příroda... Když něco nefunguje dobře, existují přirozené způsoby, jak to napravit. Pohyb těla lze upravit tak, aby byl znovu plynulý, ekonomický a bezbolestný. Stavíme na tom, co bylo stvořeno dávno a ukázalo se jako nejvíce funkční. Přístup naší terapie stojí na obnovení základních pohybových vzorců. Je však potřeba vše vnímat v souvislostech...

Seriál NAŠE FILOZOFIE má za sebou svoji polovinu. Abychom na chvíli odstoupili od osvěty a předávání užitečných informací, zařazujeme dnes příběh z praxe. Každý z nás, terapeutů, prožije s pacientem kus jeho cesty. Příběhy dvou cizích lidí se náhle propojí a jsou si sobě navzájem inspirací. Z bolesti či utrpení, stejně jako z radosti a uzdravení se můžeme něco naučit. Zkušenost je nepřenosná, ale inspirativní. Někdy bychom chtěli mít něco z toho, co v sobě mají ti druzí. Třeba pokoru a úctu k životu...

Minulý příspěvek nám naznačil nové souvislosti, důležité pro efektivní spolupráci terapeut + pacient. Už rozumíme "nízkým pozicím" - přirozenému základu všech dalších pohybů. Vysvětlili jsme si posloupnost "od jednoduchého ke složitému". A zmínili jsme další důležitou složku při úspěšné léčbě pacienta - tempo cvičení - kterou více rozvedeme. Náš dnešní příspěvek bude tak trošku po-ma-lýýýýý...

Dnes navazujeme na příspěvek z minulého týdne. Cílem je objasnit si základní přístupy konzervativní terapie. Proč začínáme v nízkých pozicích? Proč cvičíme pomalu? Proč neděláme rovnou stoj nebo dřepy? Postupně si vše ujasňujeme v seriálu NAŠE FILOZOFIE. Pro spolupráci s pacienty chápeme určitou míru pochopení základních principů jako příznivý předpoklad vzájemné spolupráce. Dnes opět nebudeme NIKAM SPĚCHAT...

Pacient si někdy myslí, že ho příchodem do rehabilitačního centra čeká dřina, pot a těžké posilování. Jeho představa rehabilitačního procesu bývá zaměněna s tréninkem sportovním. My v NEURONU nevylučujeme, že takto někde pracují – s více či méně úspěšnými výsledky. Toto však není naše cesta. Právě naopak: naším úkolem a cílem je pacienta “vyvést z této představy“ plné úpornosti, síly a tlaku. Jedná se o způsob myšlení, který je potřeba opustit. V následující sérii článků si...

Vývoj člověka, jeho mysli i těla, je lemován dlouhou cestou "usilování". Vždy bylo zcela běžné, že člověk žil v "nedostatku". To ho nutilo "snažit se". Alespoň mírný nedostatek je princip, který zajišťuje a podporuje vývoj. V dnešní době však přestává platit...

Jan Lampart je spolutvůrcem projektu NEURON, odborným garantem i praktickým fyzioterapeutem. Má velký sen: „Jednou bych chtěl mít rehabilitační prostory NEURONU pod vlastní střechou. Moderní pracoviště, zaujaté lidi, přidružené spolupracující lékaře a péče na špičkové úrovni. To by byla pecka!“ Popovídali jsme si o tom, kde se nyní NEURON nachází a kam NEURON směřuje. Nebylo potřeba klást žádné otázky. Honza ochotně rozvíjel své postřehy a naznačil směr, jakým o NEURONU smýšlí. Tady je jeho zpověď plná sympatických vizí.