NAŠE FILOZOFIE: NIKAM NESPĚCHÁME
Pro mnohé to mohlo být překvapivé: že by leh na zádech a na břiše byly dvě důležité pozice v terapii? Ano – a v minulém příspěvku jsme si popsali důvody, proč je tomu právě takto. Pro krátké shrnutí a opakování: funkční pohybové řetězce se začínají tvořit právě v “nízkých pozicích“ (leh na zádech a na břiše), vytvářejí základ všech dalších pohybů a pro to, aby mohl člověk jednou chodit, běhat a skákat je nelze přeskočit či vynechat. O katastrofálních následcích, kdy dojde k vynechání základních vývojových programů působících v těchto základních nízkých pozicích, si napíšeme jindy.
Poselství je jedno: nízké pozice vytvářejí nezbytný základ každého budoucího pohybu a teprve “kvalita“ tohoto základu posouvá člověka do pozic “vyšších“.
Je to posloupnost od jednoduchého ke složitému a můžeme ji přijmout za základní princip konzervativní terapie. Nabízí se tak uchopitelná odpověď těm pacientům, kteří nemají jasno v otázce “Proč nezačínáme léčbu v jiných, vývojově vyšších pozicích“, jako je třeba dřep nebo stoj…
Dnes také nebudeme nikam chvátat ani spěchat. Má to jeden skrytý důvod. Úspěšná fyzioterapie si nemůže spěch dovolit.
I když by si to lidé opravdu přáli (mít to rychle za sebou a opravit za dvě návštěvy to, co se roky otřásá v základech), není to reálně možné. Proto si dovolíme odvážně brzdit vaše očekávání rychlé léčby a v rámci osvěty si vysvětlíme, jak důležité je vnímat “tempo“, s jakým v terapii pracujeme a přistupujeme k aktivní léčbě.
A vlastně, něco jsme vám zapomněli sdělit: nejedná se jen o tempo léčebného procesu, ale také o rychlost, v jaké probíhají samotné rehabilitační cviky a manipulační pozice. Prostě budeme brzdit, zpomalovat, až to vše bude opravdu tak plynulé a pomalé, že vám začne hlavou vrtat druhá nejčastější otázka: Proč pořád cvičíme tak pooomaaaluuu…
O tom a mnohem dalším v příštím příspěvku. Těšíme se na vás! Kolektiv LR NEURON.
Téma: Jan Lampart & m.k.